Okolo Cap Corse, Murato

CAP CORSE

Asi 40-ti kilometrový „prst“ k severu, s řadou malebných městeček a vesniček, šplhajících se po pobřežních srázech, které možno objet pobřežní silnící postavenou za Napoleona III. Prostředkem se táhne pohoří s nejvyšším vrcholem „Monte Stello“ který měří 1307 m. Začneme projížďku v zálivu St-Florent a skončíme v Bastii.
Miomo – malá vesnička s oblázkovou pláží na východním pobřeží má pěknou janovskou věž.
Lavasina – vesnička, známá svou svatyní, na východním pobřeží s oblázkovou pláží.
Erbalunga – malebný přístav na východním pobřeží s janovskou věží, kostelem sv.Erasma na terase nad začátkem vesnice.
Tour de Losse – janovská věž.
Macinaggio – vesnička na východním pobřeží – vede odtud pobřežní stezka do Centuri.
Rogliano – malebná obec je tvořena sedmi vískami. Od 12.-16.stol. bylo hlavním sídlem rodu da Mare, obchodním a námořním partnerem Janovanů.
Luri – vesnička na spojce mezi východním a západním pobřežím – výhledy – půjde-li tam projet.
Belvédere du Moulin Mattei (vyhlídka od M. mlýna) procházka cca ½ hod. tam a zpět ze sedla. Velmi široké panorama výhledu.
Centuri – malebný přístav na západním pobřeží, kde končí pobřežní stezka celníků.
Morsilia – na západních pobřežních svazích se čtyřhrannými věžemi.
Pino – vesnička u odbočky k sedlu „Col de Ste-Lucie“ – výhledy – půjde-li tam projet.
Canari – vesnička na svahu na západním pobřeží se dvěma významnými kostely. Poblíž byl v létech 1932-1965 otevřen lom na osinek (azbest), považovaný za největší v Evropě. Je vidět ještě otevřená skála po lomu, poblíž Marine d‘Albo. Kostely:
Église Santa-Maria-Assunta (kostel P.Marie) – románský pisánský z konce 12.stol., je charakterizován jednoduchou dekorací a pečlivým sestavením krásných světlezelených břidlicových desek. Všimnout si na fasádě, do které bylo v 18.stol. proraženo široké okno, jemné dekorace z listoví a krabů překladu a krokví, které ho nesou. Římsam, obíhající okolo celého kostela, je zdobena zvláštními maskami, hlavami zvířat nebo stylizovanými lidskými obličeji, umístěnými uprostřed oblouků nebo na krokvích.
Église St-François (kostel sv.Františka) – barokní, v interiéru malby na dřevě (archanděl Michael porážející draka) a před chórem vlevo pohřební deska z bílého mramoru Viktoria de Gentile, který zemřel v klášteře Canari v r.1590. Manželka Horatia Santelli Cenci, pána z Canari, nese na levé ruce dcerku a v pravé drží obraz hradu Canari. Znaky rodu Cenci a Gentile jsou umístěny po obou stranách ležící postavy. Ve středu, při vchodu do chóru, je deska z čtverhranná mramorová deska s datem 19.října 1754 na počest svátku sv. Petra z Alcantary, se znakem františkánů, kteří reformovali řád – dvě zkřížené paže na kříži.
Nonza – vesnice na západním pobřeží s obrannou janovskou věží na skalnatém úbočí cca 160 m nad mořem, s kostelem sv.Julie a s fontánou sv. Julie poblíž vsi (se zázračným pramenem). Nutno k ní sestoupit po 160 schodech, vede od ní dalších 100 schodů na pláž.
Patrimonio – vesnice na prvních svazích oblasti „Nebbio“.
Église St-Martin (kostel sv.Martina) – je znám jako jeden z nejznámějších turistických záběrů na Korsice, hlavně v podvečer, ozářený posledními paprsky slunce. Vybudován v r. 1570, restaurován důkladně mezi l. 1801-1810. Zvonice pochází z této přestavby. Exteriér působí dojmem monumentální stavby s vysokou zvonicí, masivními opěrami a štítem s volutami, ale zbytek stavby má zdi bez ozdob s dírami po stavebních kapsách. V interiéru je vymalován v klenbě v medailonu sv. Martin, dělící se o plášť. Hlavní oltář z několika druhů mramorů zdobí znaky františkánů. Nástěnné tabernákulum je umístěné vlevo. V kapli vpravo, vycházíme-li z kostela, je dřevěná výplň ze 16.stol., umístěná mimo střed a představující P.Marii s dítětem.
„Nativu“ – vedle pomníku mrtvým chrání přístřešek záhadnou sochu – menhir z vápence, nalezenou v r.1964 při stavebních úpravách terénu v obci Barbaggio. Tato socha měří 2,29 m a vyznačuje se rameny a vystouplýma ušima, výraznou bradou a kresbou na torzu těla, zvýrazňující vydutou hrudní kost a pas. Byl pravděpodobně vztyčen v 1.tisíciletí před n.l.
St-Florent – hlavní město předchozí oblasti „Nebbio“.
Vieille ville - staré město s nám. „Place des Portes“ a řadou klikatých strmých uliček okolo bývalé katedrály. Nad městem se tyčí citadela, postavená Janovany v r. 1439, později často přestavovaná. Stavitelem byl Tomassino de Campo Fregoso, který postavil o 41 let později také citadelu v Bastii. Byla sídlem guvernéra Nebbia. Je odtud rozhled na přístav.
Église Santa-Maria-Assunta – ancienne cathédrale du Nebbio – (kostel P.Marie – bývalá katedrála oblasti Nebbio) byla postavena částečně na místě bývalého římského města – jeden z nejstarších pozůstatků románské církevní architektury na ostrově, od 4.stol. bezpochyby sídlem biskupa. Vznikla později než katedrála v Canonice, která jí byla vzorem. Představuje druhé období pisánského románského stylu na ostrově. Byla pravděpodobně dokončena kolem r. 1140. Je to trojlodní bazilika. V interiéru je možno pozorovat stejné střídání pilířů a sloupů, dělících prostor na tři lodi, s hlavicemi, zdobenými kromě znázornění krabů a mušlí zvláštními sochami zvířat (srolovanými hady, čtyřnožci, beránky apod.) Ve skříňovém relikviáři s vitrážemi jsou ostatky sv.Flora, římského vojáka, umučeného ve 3.stol.
Oletta - malebná vesnička po pravé straně na kopci při cestě z Murata do města St-Florent.

MURATO

Église San Michele (kostel sv. Michala)
Leží u městečka v nadmořské výšce 475 m na planině nad údolím řeky Benvico. Hory okolo tvoří harmonický rámec. Byl vybudován kolem r.1280, spadá do románského pisánského období, které je charakteristické pokrokem ve vývoji sochařských děl a polychromií fasády. Materiál – tmavozelený hadec a bělostný vápenec – pochází ze zdejšího údolí a byl opracován do kvádrů různé velikosti a osazen nepravidelně genialitou, která vyloučila jakoukoli monotónnost obvodových zdí. Na fasádě pod spádem střechy a v závěru lodi je ozdoben šňůrou oblouků. Fasáda byla restaurována a bohužel též zvýšena o čtyřhrannou věž v 19.stol. Sochy na fasádě, jsou někde těžkopádné, často naivní, ale pečlivěji vypracované, než na jiných kostelech ostrova. Na západní fasádě je možno vidět konzoly s vytesanými zvířaty, nebo s osobami, hrubě opracovanými. V bočních zdech v opěrách a ostění úzkých oken úponkové ornamenty. V závěru konsoly s vytesanými figurálními motivy. Interiér má krov, triumfální oblouk a zbytky fresek z r. 1370, jejichž námětem je Zvěstování.
Le bourg (městečko)
Je rozprostřeno po obou stranách silnice. Kostel Zvěstování („église de l‘Annontiation“) má hezké lavice a zajímavý obraz malíře Tiziánovy školy „kajícné sv.Máří Magdalény“. Pod silnicí se tyčí zajímavá obecní pec. Naproti ní, v široké budově se zaklenutými průchody a pěkně opracovanou fasádou, byla první mincovna („hôtel de la monnais“); zde nechal Paoli razit první korsické mince s hlavou mouřenína. V r.1766 bylo zařízení přestěhováno do Corte. Dále pokračujeme směr St-Florent.
Ze silnice od městečku Murato k pobřeží bude možná vpravo vidět:
Defilé de Lancone (soutěsku Lancone), kterou sice vede silnice, ale pchybuji, že by po ní mohl jet bus.